Ztracený ráj
napsal: John Milton
překlad: Josef Jungmann (1873)
cena: 2000 Kč
náklad: 300 kusů
objednání: mayake@seznam.cz
http://shop.ontogenie.cz/
při nákupu Ztraceného ráje a Ataly cena za obě knihy 3000Kč
překlad: Josef Jungmann (1873)
cena: 2000 Kč
náklad: 300 kusů
objednání: mayake@seznam.cz
http://shop.ontogenie.cz/
při nákupu Ztraceného ráje a Ataly cena za obě knihy 3000Kč
Bibliofilie
Snad není většího díla, které by pro nás mělo většího významu a většina z nás jej neznala. Nedostatečná vydavatelská pozornost v minulosti dokázala, jaký neblahý vliv opomíjení minulosti může mít. Kniha pojednává o teologických otázkách skrze boj ďábla s Bohem. V originále má 12 knih, ale v českém překladu 12 zpěvů. Původně Milton zamýšlel, že by kniha byla národním anglickým eposem, ale svým významem přesáhla hranice a stala se eposem tehdejší Evropy.
Pro naši zemi je však její význam ještě větší, než pro Anglii. Jungmann překladem chtěl dokázat, že čeština je na stejné úrovni jako tehdejší světové jazyky. Čeština ovšem nebyla žádným světovým jazykem a většina slov jí chyběla. Překlad trval několik let a jeho součástí bylo i vytvoření většiny abstraktních slov, které chyběly a pro překlad byly důležité. Jedním z překladových slov, které na základě této knihy bylo vytvořeno, je duše. Díky této knize dnes myslíme způsobem, který je nám vlastní a uvažujeme nejen o sobě, ale i o světě způsobem, který nám díky této knize Jungmann předurčil.
Snad není většího díla, které by pro nás mělo většího významu a většina z nás jej neznala. Nedostatečná vydavatelská pozornost v minulosti dokázala, jaký neblahý vliv opomíjení minulosti může mít. Kniha pojednává o teologických otázkách skrze boj ďábla s Bohem. V originále má 12 knih, ale v českém překladu 12 zpěvů. Původně Milton zamýšlel, že by kniha byla národním anglickým eposem, ale svým významem přesáhla hranice a stala se eposem tehdejší Evropy.
Pro naši zemi je však její význam ještě větší, než pro Anglii. Jungmann překladem chtěl dokázat, že čeština je na stejné úrovni jako tehdejší světové jazyky. Čeština ovšem nebyla žádným světovým jazykem a většina slov jí chyběla. Překlad trval několik let a jeho součástí bylo i vytvoření většiny abstraktních slov, které chyběly a pro překlad byly důležité. Jedním z překladových slov, které na základě této knihy bylo vytvořeno, je duše. Díky této knize dnes myslíme způsobem, který je nám vlastní a uvažujeme nejen o sobě, ale i o světě způsobem, který nám díky této knize Jungmann předurčil.
Kniha vychází v omezeném nákladu 300 kusů a
každá kniha je šitá ručně. Krabička a desky jsou tištěny sítotiskem.
Kniha, je vydána, jako
velký dík lidem, kteří pro nás obětovali život v oblastech, kde nemuseli nikomu
vzít život, aby uchránili naši duši.
Ztracený ráj započal edici Mrtvé knihy, kdy
kniha, která má důležitý historický význam, bude vždy vydána v nákladu 300
kusů. Majitel, který vlastní číslo předchozí knihy, bude vždy před vydáním nové
knihy informován a kniha mu bude nabídnuta. Každá kniha bude šitá ručně,
krabička a desky tištěny ručně ojedinělou grafickou technikou (připravujeme: litografie,
dřevoryt, knihtisk, aqutinta) a vždy bude kniha sešita způsobem, který vychází
z jejich obsahových a historických vlastností.
Záměrem edice je představit, nejen obsahově
důležitě knihy, ale hlavně ukázat důležitost všech složek, které knihu tvoří
knihou. Papír, písmo, vazba, tisk.
Ukázka textu:
Zpěv třetí
Bůh s svého trůnu vidí Satana letícího k novému světu, a ukazuje ho Synovi.
Předpovídá pád člověka svobodného i mohoucího se opříti pokušení ďábelskému, než
vyjeví milosrdenství své. Bůh Syn přimlouvá se za člověka. Bůh Otec osvědčuje,
že člověk, k zadosti učinění spravedlnosti božské, musí umříti s celým
potomstvem, lečby spravedlivý někdo hodný zhladil vinu jeho, vezma trest jeho na
sebe. Bůh Syn obětuje se na smrt za člověka. Bůh Otec přivalí ku vtělení Synovu,
a káže anjelům ctíti v něm Mesiáše. Satan krouže po zásvětových končinách najde
limb, zvaný rájem hloupých. Odtud pustiv se v svět novostvořený, potká se s
sluncem. Doví se od Uriela, ředitele slunečného, o cestě do osady lidské, a
obrátiv se k zemi, v brzce dopadne vrchu hory Nifatu.
Vítej světlo svaté, prvorozený
nebe synu! čili Boha věčného
spoluvěčným zváti tebe paprskem
mohu bez hany? an světlem jestiť Bůh,
bydlející v nedostupném od věků
světle, bydlející v tobě, výtoku
jasný jasné nestvořené bytosti!
Čilis jméno proudu zamilovalo
nadvětrného, jehož žídla nelze jest
povědíti? Dříve slunce bylo jsi,
dříve nebes, a co pláštěm na slovo
Páně přiodílo novovzešlý svět
hlubokých a temných vod, kdy vyňat jest
z netvorné a prázdné neskončenosti?
K tobě přicházím zas křídlem smělejším,
ušed toho stygického jezera,
ač jsem dlouho dlel v těch poustách mrákotných
v letu svém skrz nejzazší a střední tmu,
opěvaje Směsici a věčnou Noc
jinými, než Orfeova znívala
lyra, zvuky. Naučila nebeská
Musa sstoupiti mne chodem mrákotným,
pak i vystoupiti k tobě, jakkoli
trudná to a řídká věc. Já bezpečně
k tobě přicházím a cítím moc té tvé
životní a svrchované pochodně:
ty však nepřicházíš tyto na oči,
ježto, prahnouc zřítí pronikající
dnové paprsky, se vůkol nadarmo
točí, nevidouce, ach, ni úsvitu:
takť je hrubě jasná krůpě zhasila,
nebo tmavý zkalil zálev. Nicméně
neustávám putuje, kde obcují
Musy, ku pramenům čistým, v stinný háj
na pahorky výslunné, jsa nadešen
vroucí k svaté písni milostí; a zvlášť
tebe Sióne, a květovaná ty...
